Kraniosakrální terapie - jemná terapie, která jde do hloubky

Jedná se o velmi jemnou, neinvazivní rehabilitační techniku. Název terapie vychází z pojmenování kostí, které ohraničují systém, v kterém terapeut pracuje. Principem této metody je vyšetření mobility kraniosakrálního systému, do kterého zahrnujeme lebku (kranium), membránový systém, mozkomíšní tekutinu, páteřní kanál a kost křížovou (sakrum). 

Terapeut cvičeným hmatem testuje mobilitu jednotlivých částí kraniosakrálního systému. Pokud diagnostikuje v systému omezení, které brání zdravým a přirozeným funkcím organismu, velmi jemně systém koriguje. Veškeré používané manipulace nepřesahují tlaku pěti gramů. Do psychofyzického systému klienta se nic nevkládá a ani se z něj nic neodebírá. Terapeut vytváří vhodné podmínky, aby obnovující a regulující síly mohly iniciovat a dokončit léčebný proces. Kraniosakrální terapie se primárně zabývá příčinou problémů, nikoliv příznaky. 

Základy kraniosakrální metody položil Dr. Andrew Taylor Still (1828 - 1917), který studoval především systém kostry a její změny při různých nemocech. Odtud název osteopatie. Jeho žák Dr. William Sutherland rozvinul terapii jemných manipulací k nastolení harmonie v kraniosakrálním systému. Jedním z dalších pokračovatelů, kteří tuto metodu rozvinuli, byl americký chirurg John E. Upledger, který jí dal název kraniosakrální terapie (CST). Ve stejné době se rozvíjel i biodynamický přístup ke kraniosakrálnímu systému a to díky lékařům Dr. Rollinu Beckerovi, Dr. Sillsovi, Jimu Jeallousovi a dalším.